Nedávno, dumaje o nějakých úpravách struktury webu (ke kterým
nejspíš nedojde), narazil jsem, mimo jiné i na vzpomínku "válečných dob" v Boleticích.
Napadlo mě, že při nejlepší vůli, přes všechny voloviny, které se tam
odehrávaly, musím konstatovat, že to byl jen slabý odvar proti "spojeneckému
cvičení vojsk Varšavské smlouvy: Štít 1984" v slovenském vojenském prostoru
Lešť, za účasti bratrské hrdinné (okupační) Rudé armády, maďarských honvédů
(Attilla, bič boží a spol) a armády až za hrob věrné slavným husitským tradicím,
tedy naší chrabré a disciplinované lidové československé armády. Kdo na Lešti
kdy byl, potvrdí mi, že proti tomu jsou Boletice zemským rájem napohled. Ne
nadarmo, zde wehrmacht třetí říše cvičil válku v poušti. Všude jen prach, hooodně prachu, závěje prachu kam
ses podíval. Po několikadenním přesunu po
železnici jsme se tak ocitli naprosto v pr... v prachu!
Při pohledu na budování
tábora pro celou divizi, což bylo asi čtyři tisíce lidí (vojenská věda mi k
srdci nikdy nepřirostla, takže se omlouvám, jestli jsem právě uvedl nějaký
blud), bylo mi jasné, že mám-li se dožít konce v relativně dobrém psychickém
stavu, budu muset "vypnout" rozum a
dočista se "zakopat" do paralelního vesmíru ve vlastní hlavě.
Hned nějak zkraje
jsem "chytil" funkci pomocníka dozorčího pluku, takzvaného "malého koně" a své
náhlé dekorování stříbrnými šňůrami si řádně užil. První potyčku jsem měl s čerstvě
zavedeným telefonem ve služebním stanu, který se na cosi tázal, když jsem
nechápal, domáhal se dozorčího a jelikož ani zde jsem nemohl sloužit, tak mi
bohapustě vynadal. Pak jsem padl do oka podplukovníku Meškánovi, snad
nejvěhlasnější figuře našeho útvaru. Čím byl věhlasný, to raději nechám bez
komentáře. Snad jen poznamenám, že z něho "vojenská věda" prýštila každým
pórem. Navíc má matka pracovala s jeho ženou v nemocnici, takže byl tento
Kutuzov
středoevropského válčiště se skutečností, že se tahle sranda beze mne neobejde,
důkladně obeznámen, ba zatoužil mě, fenoména moderní strategie a taktiky, poznat
osobně.