BVPN: Vylodění v Boleticích

Srocení Jeepů pod Kletí

To by vás zajímalo, co znamená ona zkratka v názvu, že jo? K tomu se ale dostanu až po nezbytném úvodu. Českobudějovický Jeep club pořádá nejrůznější akce, ale pro mě nejpřitažlivější jsou pravidelné návštěvy vojenského prostoru Boletice. V každém milovníku vojenské historie, milovníky válečných veteránů z toho nevyjímám, dřímá, tu více, tu méně, voják. Na těchto stránkách jsem se nejednou vyznal, že ve mně dřímá také - akorát, že dřímal (spíš tvrdě spal) i když jsem byl na vojně a vojenská věda se v mých mozkových závitech zavinula k nenalezení. Co - ve mně dřímá voják? Celá kumpanie vojáků, celý batalion, nebojím se říct: celá brigáda vojáků! A voják má rád vojenské prostory. A já mám rád Šumavu. A tak jsem holt tu svou dřímající brigádu probudil a mobilizoval. Každá pořádná brigáda, i ta bramborová, má svůj název. Ta moje - a to jsem zpátky u nadpisu - se zuje Brigáda velmi pomalého nasazení - BVPN.

Náčelní Áda, když jsem jej onoho deštivého rána 8. listopadu spatřil, si v počasí moc neliboval a tázal se mě, co tedy jako že. Vyjevil jsem mu svůj pevný názor, že kdyby jsme v jeepu vyrazili i na Saharu, tak bude také lít jak z konve, protože déšť a Jeep patří prostě k sobě jako George Bush ml. a znalosti zeměpisu. Takže jsme se navlékli jak do Antarktidy a vyrazili ke Kauflandu, kde byl sraz bojových vozidel. Teda aspoň podle Ády. Ten ovšem nevěděl, že ze strategických důvodů, zejména z důvodu utajení před Talibanem, byl sraz přesunut k Výstavišti. Tento okrajový problém jsme samo sebou brilantně vyřešili klamným manévrem na stanovišti cirkusů a brzy se zařadili do řadící se kolony jeepů, UAZů, jednoho motocyklu se sajdkou a jednoho terénního vozidla skopčáckého wehrmachtu.

V hodinu H, minutu M a sekundu S, plus mínus čtvrt hodiny, před nás předstoupil Plukovník, hlavní organizátor a vrchní velitel celé operace a začal udílet pokyny. Bylo stanoveno, že auta a motocykl v koloně pojedou za sebou a ne vedle sebe, jak by si mohl nějaký hloupý antimilitarista myslet a určena trasa, z níž jsem si zapamatoval jen toliko, že se přehoupneme přes Kleť a přijedeme do Chvalšin, kde to vlastně celé začne.

Dozorčí u šraňku nedělal výraznějších potíží,což překvapilo hlavně Ádu, protože minule je perlustroval velmi ostře a celou cestu se pak za nimi plížil. Kudy jsme jezdili je vojenské tajemství a pro ty, kteří se s tímto sdělením nejsou ochotni tak jednoduše smířit, můžu prostě sdělit, ze velením vojenského újezdu byla stanovena trasa Boletice - Polná - Otice - Hodňov. Tak tam všude jsme nebyli. Natáčel jsem tam video, tedy než mi došla baterie a druhá se ukázala být nenabitou, tak se těšte a potěšte, až to sem sám. Příroda je tam překrásná i v nečasu a nebýt tam okouzlující architektura pozorovatelen a bunkrů, člověk by ani neřekl, že tam probíhá už padesát let válka.

Jedním z účastníků výletu byl i všem absolventům Jirsíkova gymnázia Karla Šatala dobře známý profesor Lavický, rovněž jeepař, jak zákon káže. Kdyby mírně neprošedivěl a nepotřeboval brýle (které ostatně potřebuje i mnohý z jeho studentů), tak by člověk řekl, že ten člověk snad nestárne. A pořád učí.

Už se těším na příště.